Pes a poruchy chování

Pondělí, 9. duben 2012

Chování zvířat vychází z odpovědí různých systémů těla na vzniklou situaci. Je tedy souhrnem vnějších podnětů, ale i vnitřních. Může být spojeno s určitou genetickou predispozicí. Poruchou chování je myšlena situace, kdy se zvíře chová odlišně než je běžné pro jedince daného věku, pohlaví nebo druhu. Většinou se jedná o chování sice přirozené, ale za daných okolností netypické nebo nežádoucí. Poruchami v chování zvířat se zabývá behaviorální medicína, která je jednou z nejmladších odvětví. Do běžné praxe byla zařazena přibližně před dvaceti lety, na popud zjištění, že mnohem víc psů je utraceno z důvodů poruchy chování, která nebyla nijak řešena, než z důvodu vážného onemocnění. Většina známých poruch chování lze velmi snadno zvládnou správným přístupem a výcvikem u vážnějších poruch je na místě farmakoterapie.

Nejčastější příčiny poruch chování:

1) Nemoc psa nebo jiný patologický stav

Sem můžeme zařadit například agresi z důvodu bolesti (úraz, artritida), pomočování se jako příznak zánětu močových cest, neurologické příznaky otravy nebo infekce, diabetes atd. Dále sem patří vedlejší účinky některých léčiv (nadměrné pití a močení při podávání kortikosteroidů).

 

2) Poruchy způsobené nedostatečnou zkušeností

Nemají-li mláďata v raném věku dostatek zkušeností s lidmi, zvířaty nebo různými situacemi, v dospělosti se většinou tento nedostatek znalostí projeví jako strach. Štěňata by měla být dostatečně socializována ještě u matky. Nejdůležitější socializační období je od 4. – 12. týdne věku štěněte. Štěně by mělo být šetrně seznámeno s jinými psy, lidmi, dětmi i některými situacemi (krátkodobá samota). Pozor na úsek okolo 8. týdne věku (8. – 10. týden), které se nazývá tzv. období strachu. Pokud je v tomto období štěně vystaveno nadměrného stimulu, může se u něj snadno vyvolat strach z dané situace. Po příchodu domů pomalu v socializaci pokračujeme. Od 3. měsíce je vhodná tzv. psí školka, kdy štěně seznamujeme se situacemi ve venkovním prostředí (chůze na vodítku, jízda ve výtahu, návštěva veterináře, dopravní prostředky apod.)

 

3) Nevhodné podmínky chovu psa, trvalý stres

S těmito příčinami je spojeno nejčastěji stereotypní chování, které se projevuje neustále se opakující stejnou činností. Nejlépe lze tuto poruchu demonstrovat u zvířat v zoologických zahradách, která často z nedostatku stimulů ve výběhu (z nudy), sem tam přecházejí okolo zdí. U psů se stereotypní chování často projevuje také popocházením, neklidem nebo poštěkáváním či nadměrným čištěním.

 

4) Negativní zkušenost

Často se projeví jako strach nebo jako obranná agrese. Sem patří strach z bouřky, střelby, kdy je negativním podnětem sám hlasitý zvuk. Dále se sem řadí třeba strach nebo agrese vůči dětem, která vychází z předchozí špatné zkušenosti s nimi, kdy děti nějakým způsobem psovi ubližovaly.

 

5) Nedostatečný výcvik, špatná výchova psa

Toto jsou příčiny velmi časté a velká část majitelů to nevnímá jako problém. Jako příklad lze uvést tahání na vodítku, krádeže jídla, poškozování vybavení bytu, štěkání a nadměrné vítání při příchodu majitele.

 

6) Poruchy nevědomě podpořené samotným majitelem

Velká část takto způsobených poruch se projeví jako dominantní agrese, protože majitel, aniž by si toho byl vědom, odmění nebo podpoří nevhodné chování a často tím zvýší i jeho dominanci. Jedná se například o škemrání o jídlo a dožadování se pozornosti, kdy majitel ve snaze, aby mu pes dal už konečně pokoj, povolí a psovi kousek jídla dá nebo si s ním začne hrát. Takto pes vždy dosáhne svého a začne mít pocit, že má nad majitelem navrch. Dalším příkladem může být ignorování nebo neúmyslné podporování agrese. Při projevu agrese je pes fyzicky potrestám, tato situace je strany psa vnímána jen jako další agrese a nespojí si ji s tím, že dělá něco špatně. Také při soužití dvou psů v domácnosti bývá často podřízenější pes upřednostňován před dominantním, což u vůdčího psa vyvolá jen další vlnu agrese, protože se bude snažit znovu obhájit své vyšší místo ve smečce.

 

Pro zvládnutí určité poruchy chování je nutné najít přesnou příčinu. Se správnou anamnézou vám pomůže váš veterinární lékař. Pro odkrytí problému jsou vhodné různé typy dotazníků, které díky širokému spektru otázek pokryjí všechny aspekty problému a majitele by například danou situaci nenapadlo ani zmínit, protože by mu v souvislosti s poruchou nepřišla důležitá.

 

Autorka: Aneta Kasanová